Etický kodex člověka obsahuje zásadní informace o stvoření člověka, jeho údělu a poslání dle záměru Stvořitele. Kodex informuje o tom, že člověk byl stvořen jako polydimenzionální bytost, jejíž nejvyšší podstatou je sekvence samotného Stvořitele i Božské Matky, čímž je jejich přímým potomkem a je mu určeno, aby jako mladičký bůh duchovně vyspěl, dorostl nejvyššího vědomí, nabyl zkušeností, zbavil se nečistot ducha plynoucích z nedokonalostí, omylů a strachu. Po ukončení duchovní evoluce a vědomí v páté dimenzi má další duchovní vývoj probíhat již mimo oblast hmotného světa, protože dle druhého plánu Stvořitele se má vyspělá a duchovně čistá lidská bytost, mající plně rozvinuté tvořivé vědomí, spojit s Božskou Trojicí, aby bylo dosaženo cíle a plánu: získání dokonalého a úplného vesmírného vědomí.
Hluboko pod zemí se po celém světě nachází podzemní vojenské základny "DUMBS", kde dochází ke kontaktům mezi lidskou "elitou" a mimozemskými bytostmi. Mainstream má za úkol zesměšňovat tyto informace při každé příležitosti. Je to promyšlený a zorganizovaný plán těch, kteří v pozadí tahají za nitky a navíc je podpořený nevědomostí jejich akademických pěšáků a netečností otroků Systému. Akademické báchorky, kryjící toto, dnes už veřejné tajemství, jsou čím dál, tím více bizarnější a zoufalejší, vzhledem k již známému, obrovskému množství dat a ke stále se vynořujícím důkazům o těchto skutečnostech.
Všetko to, čo nekorešponduje s láskou, je naše učivo vedieť prepustiť, prehodnotiť. Všetko si priťahujeme k sebe pre naše dobro. Práve preto netreba nikoho súdiť ale ani seba. To nie je cesta lásky. Pravda rozumu nemusí byť pravdou duše. Chápme, ak duša chcela zažiť to alebo ono a vy dve duše ste sa dohodli, že budete nápomocné jedna druhej, tak to treba len prijať. Práve preto netlačme nikoho aby sa ospravedlnil za niečo, kde vy sa cítite ako obeť, no ten druhý o tom ani nevie.
Když naše hlubinné nastavení, naše podvědomí, pracuje automaticky, přitahuje nám do života události, okolnosti i lidi bez našeho souhlasu. Bez naší účasti nám tak ovlivňuje osud. Zdá se tedy, že by to chtělo naučit se s podvědomím nějak „domluvit“. To by jistě bylo bezvadné, má to však jedno „ale“.
Jste zaměřeni sami do sebe, lidé Země? Nebo jen bezděčně bloudíte životem a hledáte to, co vás naplní? Kdybyste byli zaměřeni sami do sebe, vaše životy by byly jiné. Nedovolili byste nikomu, aby vám ubližoval, aby vás zastrašoval. Byli byste sebevědomými bytostmi, které znají svou hodnotu, znají samy sebe. Znáte svou hodnotu?
Změny jsou plíživé a lidský tvor je bytost přizpůsobivá. Jak jinak si vysvětlit selektivní paměť, kterou mají voliči při volbách nebo při potlačování naší historie. Moc se mi líbil jeden příběh. Kdysi na jednom místě stál Slovanský svatoháj. Pak tam Církev postavila kostel. První generace říkala, že tady vždy stál svatoháj a teď tam stojí kostel. Druhá generace říká, tam kdysi byl svatoháj, teď je tam kostel. Třetí generace říká, kdysi tam něco bylo, teď je tu kostel. A další generace říká, tady vždy stál kostel.
Spoustě lidí život tak nějak proteče mezi prsty.
Vždyť život neznamená jen stát na vrcholku hory a kochat se západem slunce. Není to jenom svatební pochod k oltáři s milovanou bytostí po boku. Ani „jen“ narození dítěte, ani setkání s delfínem, když tiše plaveš nad hloubkou. To jsou jen jednotlivé okamžiky. Člověk někdy nedokáže zastavit svoje myšlenky a stále rozebírá dokola nějakou situaci. Je to obvykle známkou nějakého mezilidského konfliktu či problému u kterého nezná řešení. Také se může jednat o událost, kdy jen nechce přijmout zjevný výsledek určité situace. Vnitřně se brání a snaží se najít jinou cestu ven. Dostává se potom do stavu, kterému říkáme trápení. To může trvat hodiny, ale i měsíce či roky.
To, že po někom toužím a nemůžu bez něj být, neznamená, že ho miluju. Je jedno, jestli se jedná o mého partnera nebo o dítě. To, že bez někoho nemohu být, znamená jen to, že nejsem samostatná a neumím být sama šťastná. Jsem-li v tomto stavu, pak ten, po kom toužím, mi má přinést štěstí, smysl života, zachránit mě z mého aktuálního stavu, ve kterém mi není dobře.
Zamyslete se sama nad sebou a nad svými návyky. Není náhodou jedním z významných aspektů vašeho chování a počínání neustálá tendence svého muže kritizovat a srovnávat jej s ostatními? V naší společnosti je již, dá se říci, normálním jevem, že jsme s něčím nespokojeni. Bývají to například
— naši sousedé, — náš vzhled, — výše platu, — životní podmínky, — a co je snad nejhorší – nespokojenost se svými dětmi a s partnerem. |
Details
This section will not be visible in live published website. Below are your current settings: Current Number Of Columns are = 3 Expand Posts Area = Gap/Space Between Posts = 10px Blog Post Style = simple Use of custom card colors instead of default colors = Blog Post Card Background Color = current color Blog Post Card Shadow Color = current color Blog Post Card Border Color = current color Publish the website and visit your blog page to see the results
|